Jak jsem k focení přišla... :)

Tak nějak mě jeden človíček zase tak nějak přiměl k tomu, abych si našla chvilku času a zase napsala nějaký ten článeček...:) Už dlouho jsem nic nenapsala, takže to asi bude vypadat podle toho... takže to berte fakt s rezervou...:)

Už jako malá jsem byla schopná vyfotit celej filmna jednom místě... většinou pak ty fotky byly tak nějak o ničem... kort v té době...:) a to nemluvím o tom, že jsem dostala vynadáno, že jsem vyfotila celej film kvůli blbostem...:) takže mi pak rodiče nepůjčovali foťák a když už, tak jsem měa povolenou jednu fotku, na které většinou museli být oni  s mojí ségruškou...:)

A pak přišla doba, kdy se objevovaly digitální foťáky... amým snem bylo, si jeden pořídit... Pamatuju si přesně, jakou jsem měla obrovskou radost, když jsem si šla pro můj vyhlídnutý foťák, na který jsem si vydělala z brigády a našetřila z narozenin a kapesného... a pak už to začalo... už mě neomezoval počet snímků na filmu, mohla jsem se fotit, jak se mi chtělo a kdykoliv smazat to, co se mi nelíbilo...:)

A už to bylo... propadla jsem kouzlu focení... fotila snad každou věc, která se mi zdála zajímavá a dokonce jsem se pokoušela vyfotit nezajímavé věci tak, aby se těmi zajímavými staly... :) na svět jsem se koukala jen jak bych ho mohla zachytit pomocí foťáku... a jak už totak bývá, pak se mi dostala do ruky zrcadlovka a věděla jsem, že si prostě taky jednu musím pořídit...  a svůj sen jsem si splnila... a i když vím, že pořád ani pořádně nevím, jak se s ní zachází a vím, že všechny fotky tady nejsou nějak extra úžasný, tak prostě z nich mám radost... a myslím, že se postupen času snad i trošku zlepšuji... ale hlavně mě to stále baví... :) a myslím, že mi to ještě dlouho vydrží...:) hlavně i partičkám lidí, kteří mají stejnou chuť fotit a zachycovat okamžiky života ve fotkách...:)